pátek 21. března 2014

Musím se smát, jak jsem si zase brutálně naběhl :)

Je to už dávno, co hovězí blogýsek MM opustil facebook. Byla v tom tři prásknutí od uživatelů a pak i reakce adminů na to, že profil měl stovky přátel. Když však vidím, jak je těžké tam dát některé odkazy, jsem rád, že efbéčko k šíření samých dobrých věcí nepoužívám.
Tím, jak tam pomalu nemůžete poslat ani sebevětší hloupost, se z té stránky stává stará konzerva, z níž sice můžete vytáhnout šproty. Dobré šproty. Ale proč ne třeba lososa nebo tu(č)ňáka? Proto můj odkaz, za nějž děkuji Humíkovi, bude jen a jen zde. A proto facebooku předpovídám časem stejnou zkázu, jako tomu bylo u icq. Je jen škoda, že tam jsou všichni mí spolužáci a kamarádi z internátu. Ale to si tak jenom naříkám. Podstatné je šíření dobra a lízání bobra.
                                                    


Na lízanou u dalšího článku!

sobota 15. března 2014

Slavný den českých dějin

Jistě jsme všichni vlastenci a také tak smýšlíme. Když jsem chodil na Zelený pruh, tak jsem měl jednoho romského spolužáka, jenž chodil do školy v bombru s českou vlajkou. Pro svou vlast udělal to, že se mnou každý večer hulil. Proto dnes přidám jeden vlastenecký článek.
15.3.1939 převzala starost o bezpečí a život v českých zemích německá branná moc. Její příslušníky nadšeně vítal zejména Adolf Jebavý z Brna.
Proto slavme tento den, zdvihněme pravici se zapáleným špekem a zhulme se ve jménu říše. Je to ta nejlepší věc, kterou můžeme pro český národ udělat. Aby ty dubové palice v Praze konečně pochopily, že i u nás na Hané jsou vlastenecky smýšlející lidé.
Jako si v USA přejí všechno nejlepší ke Dni nezávislosti, já Všem našim čtenářům přeji vše nejlepší ke Dni závislosti. Závislosti na marihuaně a závislosti občanů Protektorátu Böhmen und Mähren na rodákovi z Rakouska s jedním mamutím varletem. Všechno nejlepší k 15. březnu!

pondělí 24. února 2014

Zombie Apokalypsa. Jak na to? 1. část: Boj


Jistěže se všichni obáváme příchodu apokalypsy. Kdo by se nebál? Starý svět se zhroutí, po zemi pobíhají švábi, protože švábi přežijí všechno, společně s další havětí vám lezou po nohou, košou do zadnice. A vůbec, aby toho nebylo málo, tak se vám jeden zakousne do šourku a to nejcennější, co máte mezi nohama, se přemění na švába, což znamená, že vám na něj šáhne Ivan Horník kopačkou... ne, pardon, to je Čtvrtníček.
Tak znovu. Jistěže se všichni obáváme příchodu apokalypsy. Kdo by se nebál? Starý svět se zhroutí, po pouštích pobíhájí štíři, protože zmutují, společně s další havětí si na vás někde za dunou počíhají, naporcují klepety, otráví jedem a sežerou. A vůbec, aby toho nebylo málo, tak si na vašem těle nakonec pochutnají. A to nejcennější co máte, to jest váš život, uhasne kdesi v pustině... ne, pardon, to je počítačová hra.
Tak znovu. Jistěže se všichni obáváme příchodu apokalypsy. Kdo by se nebál? Starý svět se zhroutí, ale vy máte jako jeden z posledních žijících lidí přístup na internet. Chcete si přečíst survival příručku, jenže stránka je v arabštině. Přelouskáte ten rozsypaný čaj, ale co čert nechce, stejně se na fóru nevyznáte. A vůbec, aby toho nebylo málo, tak admin má také přístup k internetu. Než se nadějete, tak z vašich příspěvků udělá spoilery bez odpovědi, abyste se nedozvěděli vůbec nic, čímž se velice cenný přístup k internetu stane pouze zabijákem času na hraní her jako superhry.cz/games/752... ne, pardon, to je diskuzní fórum a ne apokalypsa.
Tak počtvrté. Jistěže se všichni obáváme příchodu apokalypsy. Kdo by se nebál? Starý svět se zhroutí, po troskách měst (zatím mi to jde dobře!) se šouravou chůzí blíží zombíci, protože nemrtvý získal podivnou shodou okolností schopnost přežít. A vůbec, aby toho nebylo málo, tak leze k domu, ve kterém bydlíte. Nebo spíše, bydleli jste. Šplhá se svými kumpány po schodech a lanech výtahové šachty, aby vám sebral to nejcennější, co máte, to jest váš život... ne, pardon... ale hovno, teď už je to konečně správně.
Než seženete brokovnici, Hilterovu pilu (kulomet MG42) a plamenomet, budete si muset vystačit s arzenálem zbraní úzkostlivě nastřádaných před apokalypsou. A nebude to jako v Duke Nukem 3D, kde rozkopnete popelnici a pod ní bude lékárnička. Po kousnutí zombíka by to stejně nestačilo. V prvních dnech bude nezbytnou nutností se s tou havětí vypořádat. Teprve potom si můžete postavit opevněnou mansardu s příkopem hladových krvelčaných žiraf, které váš ostrůvek života oddělí od nepřátelského prostředí a území pleho těch stvoření, které můj kamarád Henry nazývá chodci, aniž bych tušil, z jakého důvodu.
Jak se tedy ubránit? Zapomeňte na pistole. Náboje brzy dojdou. Zombík, jak známo, se skácí k zemi teprve ve chvíli, kdy mu proženete kulku hlavou. Pokud nejste Clint Eastwood, dojde munice. Nedojde-li, dojdou náboje a za pár hodin jste také nemrtví. Pistol je dobrý rádce, ale špatný pán. Musíte se naučit využívat toho, co je zrovna po ruce. Bude to znít asi divně, ale pořad Receptář vám výrazně pomůže. Ne snad, že by nemrtvého odradila vaše krásná skalka ze surovin nakoupených v Bauhausu a konferenční stolek z europalet, to bych si jako budoucí odborník na přežití nedovolil radit ani tvrdit netroufal. Je třeba něco, co nemrtvé hned zničí, ale zároveň na nějakou dobu odradí od dalšího útoku, během něhož seženete ty cawsky, granáty a tanky.
Receptář. Přemek Podlaha, Béďa Trávníček, švédská vynalézavot, Rákosníčkův hlas (a teď nemám na mysli návštěvu rodičů mého kamaráda Nguyena). Chytrému napověz, hloupého kopni? Ale ne. Jakožto humanistovi mi jde o to, aby přežilo co nejvíce lidí. Proto si mou radu zaslouží i tak nesmírně hloupé stvoření, které nemá doma televizní přijímač (a tím pádem neplatí koncesionářské poplatky). Motorová kosa 122 C od koncernu Lignus Husqvarna bude tím správným řešením, pokud umělohmotnou strunu nahradíte něčím, co zombíkovi usekne hlavu. Jelita na tvářích jim dělat zřejmě nechcete. Představme si, jak takhle první nemrtvý padne k zemi a již netouží po vašem mozku. Jenže co těch ostatních deset? Asi nebudou čekat ve dveřích, když mají hlad, co? Jestli vám toto nedává smysl, tak číst nemusíte a radil bych, abyste (ne, opravdu jsem nenapsal aby jste) si začali užívat poslední šťastné roky vašeho života, poněvadž nepřežijete. Jistě, těch dalších deset také zaútočí. Ještě zuřivěji oproti tomu prvnímu. První zářez tedy máte. To však nestačí. Musíte je zároveň odstrašit. Čím? Něčím, co zombíka vyděsí až k smrti.Ideální je proti němu postavit podobně nemrtvé stvoření. Tak jako dáte švihnutím vodítkem psovi signál, že nedělá dobře s tím ukusováním palce u nohy, když dospáváte kolaudační párty, tak musíte takovou věc ukázat zombíkovi už ve dveřích, až mu půjdete po zazvonění otevřít. Co nebo kdo to tedy je? Opět napovídám těm chytřejším. Těm více chytřejším se již rozsvítila nad hlavou pomyslná žárovka (samozřejmě LEDka, protože 40W už používá pouze blbec, co nechce přežít). Modří už vědí. A co vy? Stále nic. Tak dobře, ještě jedna nápověda. Receptář! Receptář! Zombík pochopitelně znejistí při pohledu na motorovou kosu, ale od útoku jej to neodradí. Má totiž hlad. Jak ale zareaguje po zjištění, že potencionálním cílem ve dveřích je podobně nemrtvé stvoření? No jistě, do nádrže právě nalili palivo Přemek Podlaha a Jiřina Bohdalová, kteří již svým vhledem při absenci maskérny ve vašem bytě odrazují nemrtvé od pokusů pochutnat si na vašem mozku. A protože nejlepší obranou je útok, kosí překvapené zombíky. Nejprve ve dveřích, pak dosáhnout na chodu. Tu vyčistí a pokračují ke schodům a hlavním dveřím. Nemrtví nemají šanci a prchají v panice. Popadněte také kosu a směřujte k nejbližímu autu, abyste doplnili palivo. Správný skautík má sice rezervní kanystr, ale co když jste byli třeba u pionýrů a ve středu místo do skauta chodili na kermiku, viďte?
To by bylo ohledně prvního boje s neživou sebrankou vše, příště se zaměříme na další postup. Věřím, že po přečtení posledního dílu se už ani moje kamarádka Jahoda nebude bát snů o zombících.

pátek 21. února 2014

Majdanský mejdan

Zprávy z bojiště jsou rozporuplné. Jeden tvrdí, že jsme poraženi na hlavu, zatímco druhý, že jsme dostali na prdel.
Podobných zpráv jsou ve světových médiích stovky. Údajně jde o slova  Sukoši Pizduškina směrem k prezidentovi Ukrajiny. My však víme více. Zatímco reportérky AP a Reuters si navzájem v polozy pussy to pussy dělají dobře, na Majdanu to skutečně žije.
Celá takzvaná občanská válka odstartovala vloni na podzim, když prezident Ukrajinské SSR odmítl podepsat pamflet stvrzující prozápadní orientaci. Pro stovky příznivců Evropské unie to byl šok. Jejich vlastní prezident způsobil, že se v nejbližší době nedostanou na vysněný Západ. Jejich život ztratil smysl. Prodali domy, dluhopisy, vybrali stavební spoření a spoře oděni si zabalili pouze stan, zelí a vodku. Zelí a vodka, základní suroviny pro boršč, se mísily barelech.
,,Máme-li zemřít, nezemřeme střízliví!" prohlásil čerstvý bezdomovec Vladimír, původní profesí strojní inženýr z Žitomiru.
,,Máme zásoby vodky a zelí do konce zimy," přikývla začátkem adventu jeho nová kamarádka Nataša, jež zanechala studií v Kyjevě, aby žila poslední měsíce promiskuitně a pod vlivem.
Pohnuté osudy dobrovolných sebevrahů podnítily obyvatele Kyjeva ke snaze jim pomoci. Tak ještě před Štědrým dnem začaly první workshopy a happeningy s cílem zařadit vysoce kvalifikované obyvatele zpět do společnosti. Co čert nechtěl, dopadlo to přesně obráceně.
Náměstí v Kyjevě se stalo brzy místem, kam dorazily tisícovky obyvatel hlavního města. Pod heslem na Majdanu to žije! si soustředění před prázdinami udělala i parta studentů z Kodaně. Muhammad vypráví, jak měl co dělat, aby po vodce odešel po svých zpět do hotelu. Když se nad ránem nedostal dále než k policejnímu kordonu, neodmítl nabízenou první pomoc a lokl si vodky. Od propitého mládí jej zachránil zázrak.
Mezitím se do Kyjeva sjeli lidé všech věkových kategorií. Zpráva šířící se jako hoax dorazila i do nejzapadlejších oblastí Ukrajiny. Pramálo vadilo, že účastníkům docházel alkohol. Desítky autobusů vypravených z celé země přivážely každým dnem další a další flamendry. Vše vyvrcholilo zapálením vánočního stromku. Bezpečnostní síly bezmocně přihlížely nekonečné majdanské párty a šíření syflu na všechny světové strany.
Po Novém roce párty nabrala ještě vražednější tempo. Nametení Voloďové předvedli neskutečnou pyroshow. Několik těch, co přebralo a zranilo se, pak skončilo na záchytkách a předních stranách novin z celého světa. Svět hovořil o protivládních protestech. Kdo však v Kyjevě posledních čtvrt roku byl, nevěřil svým očím. Párty strhla podstatnou část ukrajinské populace. Ekonomika prudce klesá, pošty nefungují, dochází spotřební zboží. Vladimírovi to však nevadí. Je na Majdanu přes dva měsíce a hodlá si poslední párty svého života užít. Jeho společník Sergej přišel pařit o Vánocích. Chtěl přijet pouze na týden, ale nakonec zavolal do práce, že dává výpověď. Je mu jedno co bude dál.
Represívní složky země byly šokovány. Zprvu se jednalo o jednotlivce, avšak po několika týdnech se připojili k párty i policisté. Od těch dob na Ukrajině nefunguje vláda, z městských úřadů jsou nocležny pro přespolní a v noci policisté střílí plni radosti a opojení do vzduchu.
Prezident i vláda jsou v šoku. Naprostý nezájem lidí o to, co s nimi bude, je nutí dělat zoufalé činy. A tak, zatímco na předměstí Kyjeva se jako penisy tyčí k nebi laufy tanků pamatující invazi do Československa, na Majdanu je už tři měsíce mejdan. Podle posledních zpráv bude pokračovat ještě dlouho. Jak dlouho? Mega dlouho. Některé oblasti si z přístupu obyvatel Kyjeva vzaly příklad. Novoroční ohňostroj byl pouze předzvěstí barbacue párty v příštích týdnech.
Čeho se dočkáme v létě? Těžko říct. Nezbývá než doufat, že majdanská párty se rozšíří i někam více na západ, abychom se mohli také poveselit. Není to snad věc, o kterou v minulém století usilovaly státy Beneluxu? Vždyť Evropa by byla konečně sjednocena.
foto: účastník párty při přípravě svařáku na kyjevský způsob

neděle 2. února 2014

SEX S KRÁVOU

Sice už nefunguje tak dobře osoba blízká pro dopravní přestupky spáchané vaším vozem, ale pro tento článek se takový termín hodí. Znáte někoho, komu se to stalo, znají jej vaši známí, ale stala se mu taková věc, kvůli které nemůžete sdělit či napsat jeho/její jméno. Právě proto budu psát o svém kamarádovi Petrovi z Přerova jako o osobě blízké.
 ,,Babu Jagu jsem ještě neměl," řekl jeden chlap ve filmu, jehož název jsem zapomněl.
Možná by taková Jaga byla lepší než bývalá partnerka osoby mně blízké. Když totiž došlo na soulož, ležela na posteli jako fošna. Nohy jí osoba blízká a všem mým čtenářům neznámá musela pomalu násilím roztáhnout, aby se jí po vzoru krále Artuše podařilo dostat ke Grálu ve tvaru kosočtverce.
Proto se sexu s takovou krávou raději vyhněte. Podle vyprávění vím, že nejde o pěkný zážitek, jako například při sexu s volem, který měla jedna osoba blízká, Monika z Přerova, Petrova sestra.
Závěrem jmenuji několik krav jménem, neboť neumí česky a jen těžko z tohoto článku i pomocí google chrome překladače pochopí obsah. Dašlí typickou krávou je Aisling, dcera Liverpoolského podnikatele, kterou jsem poznal ve squatu v Berlíně. Další kráva je moje češtinářka Vejvodová, která mě nechala ve druháku proletět. Té bych se dotkl akorát obuškem. Třetí a poslední kráva je pražská vychovatelka z intru, která chtěla naprášit rodičům, že jsme s Nguyenem přišli v pondělí v jedenáct večer zhulení.
Z představy, že bych s nimi měl mít někdy sex, je mi blivno. A tak zkuste raději sex s krokodýlem nebo s pandou. Věřte mně, že požitek bude lepší.

sobota 1. února 2014

Proč? II. Na Krušovicku srazil cestující vlak z kolejí

Nepravidelně a hlasitě vykřikujíc do tmy náhodná slova začínající písmenem B pozoruji, jak nic nevidím. Astrální sféry klitorisů v prašivých vagínách mých sousedek mají mají v tomto zimním období zvláštní moc a znemožňují člověku vidět dál než na několik kroků. Právě toto je období, kdy se mezi lidmi na horách povídá, že se otevírají skaliska, rokle a při cestě z poutě lze vidět nejn bájná zvířata, ale i místa, jež jsou obyčejným smrtelníkům běžně nepřístupná. Odhalují se tak bájná tajemství prastarého národa trpaslíků. Jejich do vlasů a vousů vpletené dredy z pubického ochlupení dospívajících chlapců vyzařují a pouze vlk za úplňku je schopen přítomnost trpaslíka v blízkém okolí zaznamenat. Lesní pracovníci a myslivci se mylně domnívají, že pak za háráním a špiněním jejich loveckých kolií je právě úplněk, kdy všem zvířatům mimořádně jebe. Pravda je však taková, že to předchozí večer přehnali s kořalkou. A tak místo dračích kostí a trpasličích run v prasklinách skal naleznete pouze použité prezervativy, prašivky a použitý toaletní papír.

Už mám dost těch píčovin. Udělám si maturitu.

neděle 26. ledna 2014

Kde končí civilizace?

Já vím, že budete asi smutní z toho, kolik mohlo vzniknout článků. Avšak jistě mne omluvíte po vysvětlení, že jsem si po Novém roce udělal menší dovolenou a pak začal naplno rozjíždět podnikání. A tím podnikáním nemám na mysli prodávání pytlů haše od Přerova po Olomouc. V mé pronajaté garáži jsem si nejprve před odjezdem do Garmische trochu upravil snowboard a udělal lepší vázání. Na horách bylo skvěle. Zjistil jsem, jak strašně rychle zapomínám němčinu.
Řešil jsem teď jeden problém. Oba z rodičů odletěli na Malorcu a já byl doma týden sám. Po dvou dnech mi došel toaletní papír navzdoryy tomu, že jsem na lednici měl od mamky magentem připíchnutou ceduli se seznamem věcí, které je třeba koupit. Nicméně se mi nechtělo přezouvat gumy u auta, poněvadž hever mám v garáži. Vlastně se všechno motá okolo garáže. Když se mi chtělo ráno srát, tak jsem měl dvě možnosti. Buď to vydržet, až budu v garáži v práci, případně se poseru. No ale když už jsem měl hovno skoro na krajíčku, dostal jsem spásný nápad. Vysrat se do koše na odpadky. Normálně byc to neudělal, ale koš bylo stejně třeba vynést. Akorát jsem si na něj nemohl sednout, protože je trochu nakřápnutý, když se můj otec před lety ze zlosti opil, poněvadž jsem propadl z češtiny, a nakopl jej. Rychle zavázat uzel odnést smrdutý pytel ke kontejneru. Toho bezdomovce, co se s pravidelností hrabe v popelnici, je mi líto ještě teď.
Peníze na nákupy padly na novou aku vrtačku, prodlužovačky do garáže, fungl novou lampu a předplatné časopisu o tuningu aut. A tak se mi nešťastnou náhodou podařilo utratit skoro všechny peníze. S poslední stokorunou vážně nešlo dělat zázraky a k snídani mi místo pudinku a čínské polívky musel stačit rohlík. To mimo jiné znamená, že jsem si ten toaletní papír nekoupil a musel tak vymyslet jiný způsob, jak se ráno vykadit. Musel jsem na čtyři dny úplně změnit některé své návyky a časový harmonogram. Tak například už nebylo možné večeřet těsně před půlnocí. Připadalo mi najednou, že i když bydlím na sídlišti, tak jednám jako pravěcí lidé rodu Homo(uš) Habilis.
V garáži mám naštěstí prázdný kýbl na vytírání podlahy. A právě ten jsem použil jako způsob k vysrání. Po třech dnech to však začalo strašně smrdět, takže kýbl letěl do kontejneru na odpadky. Samozřejmě za tmy a ne do toho nejbližšího. Ještě bylo třeba se na ulici vyhýbat pejskařům, protože zápach mých exkrementů byl cítit v okruhu stovek metrů. Kdyby takhle vykonávala svou potřebu americká námořní pěchota, tak by hnutí Tálíbán dávno neexistovalo.Horší bylo, že v tak zapáchajícím prostředí se před den nedalo pracovat, a tak jsem si přenesl část práce do bytu k rodičům.
Čtvrtý den byla neděle a já neměl ani kýbl ani téměř plný koš na odpadky. Jistě, mohl jsem se třeba za tmy vydělat do igelitového pytle a odnést to do popelnice, ale v neděli my došly nejen pytle, ale i poslední peníze. A tak mi nakonec nezbylo než vesrat se ke spolužákovi ze základky pod záminkou hraní strašně nudné počítačové hry. Během návštěvy jsem se u nich na wc spokojeně vyprázdnil, což se spolužákovi vůbec nelíbilo, ale mně se zase nelíbilo hrát Age of Empires II, když mám mnohem raději NFS.
Sraní zdar!

úterý 7. ledna 2014

všechno nejposranější do novýho roku a šťastnej prosranej Novej rok 2015


Vždycky když seru, tak si vzpomenu na nějakou Humusovu stať, kterou nazval Neustálá sračka. Možná to byl i článek na MM. Je to takovej ten moment, kdy jste politý studenym potem, spěcháte, dáte dolů prkýnko, stáhnete gatě, což se děje na poslední chvíli. Potom vrhnete pohled někam před sebe a pomyslíte si: neustálá sračka! Je v tom takovej ten pocit provinilosti, že serete. Že serete tak, jak jste si vůbec nepředstavovali ještě před pěti minutama, když se ve vás to hovno pomalu vařilo a věděli jste, že budete muset jít na záchod. A co teprve, když mám sračku! To je teprve rychta a pouštim pořádný dragonády.
Jinak patřil Silvestr spíše mezi ty slabší. Původně se mělo jet do Olomouce za kamarádem, jenž měl volný dům, aby byla pořádná párty. Jenže mému imbecilnímu spolužákovi, od něhož nešla na učilišti opisovat ani čeština, (asi proto, že je Bulhar) kleklo auto. Já měl v sobě v tu dobu bong a ostatní neměli papíry, případně byli ještě více pod parou. Nakonec to tedy dopadlo tak, že autem se sice jelo, ale jen do Prostějova. Vše na dvě otočky odřídil bulharský spolužák jako trest za to, že měl děravou olejovou vanu a prasklý zadní spoiler se samolepkou z časopisu Board, který všichni odebíráme. Nakonec jsme tedy asi v osmi lidech a jedním autem (fávo) dojeli na chatu, od níž neměl nikdo klíče. Když už holky přes hodinu hystericky ječely, že je jim zima a jdou domů klidně i pěšky, tak mě napadlo vylomit zámek pomocí nářadí v autě. Nedošlo ani k jednomu, jelikož dveře se podařilo nejprve vysadit a následně pomocí kapesního nože odeknout. Pak už se pařilo dobře, protože nebyla až taková zima. Sousedům se spoustou psů tentokrát výjimečně nevadilo, že děláme v noci oheň na zahřátí a zpíváme zhulení českou státní hymnu a hajlujeme u toho. I na ten tuzemáček nakonec došlo, a tak každý spokojeně ve tři ráno usínal. Pokud mě paměť neklame, tak ve favoritu se dvakrát souložilo a ostatní to fotili s hrozbou, že fotky dají na facebook. Ráno si každý oddychl, poněvadž vzhledem k tomu, v jakém byli všichni stavu, byla na fotkách černočerná tma.
Mou radost z novoročního přípitku trochu zhatila vzpomínka na to, co asi dělá moje milovaná Tran v Braunschweigu. Normálně bych na ni přes množství vypitého krabicového vína a rumu s iontovým nápojem nemyslel, kdyby mi bývala nepřišla pět minut před půlnoci novoroční SMS zpráva od Nguyena, jenž všem ve svých kontaktech přál všechno nejlepší do nového roku. Pomyslel jsem si, ať jde s takovými zprávami někam. Beztak pouze provokoval a snažil se upoutat mou pozornost. Kdy si konečně uvědomí, že každý má nějaké jiné přednosti? On umí lépe vařit a já mám zase svalnatý kořen penisu. To je fér i při současném uspořádání světa, ne?
Proto všem takovým vyžírkům, jako je můj bývalý kamarád Nguyen přeji všechno nejposranější v roce 2014, jako uvádím v úvodním odstavci.
Šťastný nový rok 2014, veselé Velikonoce, Valentýna, Svátek práce a jezte hodně v čínských restauracích!