Jsem tak krásný a šikovný, jsem mrtvé miminko

Humus. Hnus. Je čas na bilancování a vyčet úspěchů. Rok nemohl začít lépe, neboť jsem před rokem u Humuse doma koukal na hokej a na břiše mi ležela jeho kočka. Já u hokeje nadával, což hostitele i kočku nechalo naprosto klidnými. Dále se vařily řízky, i když došel olej. Umyl jsem mu nádobí a vyfotil, jak kočka nasrala do vany, kde se chtěl další společník okoupat. A večer voněl skunkem a drtička šla z ruky do ruky. Vlastně ne, to byl rok 2012. Ale stejně je dobré tu událost zmínit.
Pořád mi trochu chybí Tran. Nemám ji v přátelích na facebooku, aby to neviděl Nguyen. Používáme ke komunikaci skype a hovoříme německy, abychom nevzbudili podezření. Stýská se mi po jejích něžných dlaních, kterými v noci masírovala má houževnatá varlata, zatímco já spal. Kdo nikdy nechodil s dívkou vietnamského původu, nepochopí. I Němci mi ji záviděli. Vietnamci jsou daleko více árijská rasa jak my Evropané.
Vánoce dopadly jako obvykle dobře. Dostal jsem nový snowboard a mám v plánu jej za tři týdny vyzkoušet na pustevnách. A pokud budou peníze a nebudu mít moc zakázet, tak si v únoru udělám výlet do Garmisch-Partenkirchenu. A při sjížení sjezdovky si dám špek a budu myslet na písničku On my head.
Doufám proto, že v roce 2014 naváži na úspěchy z konce roku 2012. Přeji proto mnoho HIV pozitivních změn ve Vašich posraných životech. Najděte si pěkné valašské hříbě v okolí Vsetína a vykuřte mu prdel.

po přečtení článku se dostaví pocit ztráty času

Nazdar Rafani! Jistě je několik málo jedinců z vás ve smutku (když už nejste ve vztahu na fb) z toho, že poslední aktualizace mýho blogísku proběhla před dvouma tejdnama.

Tak, když jsem obrázkem dvou opožděnců odfiltroval návštěvníky vedoucí blogísky o Luštěle a Tokio Hotel, můžeme pokračovat. Dnešní článek se lehce dotknul toho, že všechny víkendy v tomto měsíci strávim v lihu. Teď se toho právě dotknul. Jedeme dál. Už jsem dlouho nečetl komixy futanari. Jde o nejzajímavější čtivo internetu, hned po vláknu o drůbeži na fórech o hře Fallout. Klobása mi jednou poradil, abych Cassidymu jako odměnu za postup na vyšší level dal prášky na srdce. Pche. Jsem snad Peter Nagy?

Snad to ve vás vyoralo novou brázdu bolesti a beznaděje. Tím jsem s psaním článku skončil a těším se na další aktualizaci, která bude stejně hloupoučká. Neztrácejte však naději, jednou určitě budu s to napsat něco daleko hloupějšího.

Čus!

 

Einhörner? Das sind doch nur Ponys mit Umschnalldildos!!!!!

Prodavačky byly opravdu gayky. V domnění, že takovou věc bude obtížný sehnat, jsem si vypsal adresu takřka všech jejich poboček ve městě. Přijdu tam a vykládám bez nejmenšího ostychu, že potřebuju nasazovací dildo. Ale s popruhem dost velkym, aby šlo oblíknout i přes oblečení. Odpovědí mi bylo, že žádnej problém, abych jí následoval do druhýho patra.
Gayka mi všechno ochotně vybalila a řekla, že vybere pánskej. To znamená, že údajně byl dělanej jenom pro chlapy. Moc se jí nelíbilo, jak si ty popruhy dávám přes boty, takže mi to i vytkla. Sundal jsem si proto tenisky a začal nasazovat. Umshcnalldildo bylo uvnitř dutý. Na můj dotaz, co to znamená, odpověděla, že do dutiny patří opravdovej chuj, přičemž je nutný díru promazat a pečlivě dezinfikovat. Mazání jsem odmítl a dezinfekci přijal. Tahle sranda stála dva a půl tisíce. Jakmile mi ale prodavačka řekla, že moje nová hračka je vybarvená čimsi jako fosfor, (neni to fosfor, ale ten název zní podobně, zapomněl jsem ho) což způsobuje svícení v naprostý tmě, rozzářil jsem se spokojeně a řekl, že mám, co jsem hledal. Navíc do čehosi, co připomínalo přehrávač mp3, vložila baterky. Chuj začal připomínat quakery. Po zaplacení jsem jí ještě řekl, ať mi odpoledne drží pěsti, poněvadž s tim hodlám hned někoho obtáhnout. Ukázala zatnutý pěsti a odpověděla, že na mě bude myslet. Potěšila mě navíc i decentní šedivá igelitka, takže obava z šlajfování městem s obrovskym nápisem Erotic City na tašce, byla pryč. Do tašky tak zmizela i s sebou přinesená igelitka datart z domova, která vlajíc ve větru jistě způsobila neskrejvanej obdiv zahraničních turistů i průměrně o pět let mladších studentek Univerzity Karlovy.
Rychle na nábřeží a hned telefon. Co bys prej rád, brouku? Já, že bych se chtěl stavit. A jestli to je možný za hodinu. Prej žádnej problém. V pravý poledne mě slíbila čekat. O hodinu pozdějc se otevřely dveře a já si šel splnit cíl dnešního dne.
Po přivítání a společenský konverzaci o tom, jaký je venku zkurvený počasí, jsem řekl:,,Přinesl jsem si takovou specialitu." A že to chci použít jinak, než to na první pohled může vypadat. Po dodatku, že mám i dezinfekci a že to je nová předražená sračka z Číny, nejspíš vynaložila dost sil na to, aby buď neomdlela, případně neexplodovala smíchy. Já pokračoval, že nemám žádnej problém, jestli k mýmu společníkovi nemá důvěru, takže jestli vlastní podobnou věc, může mi jí dát místo toho, co jsem přines. Vzala to ruky a řekla, že velikostně to bude v pořádku, nicméně neslibuje dokončení, jestli bude mít bolesti. Teprve teď mi došlo, proč na mě tak už tři minuty kouká. Měla pocit, že jí to chci zasunout do alternativní díry. Teď bylo na mně, abych zvedl obočí a div na omluvnym tónem dovysvětlil svůj úmysl. Takhle právě vubec ne, já to chci klasicky mezi stehna, ne mezi její půlky. Odpovědí mi bylo kein problem. Zašla vedle pro olej a řekla, ať si teda klidně odložim a udělám pohodlí. Byla nutností sprcha, bo procházka po městě v tomhle hnusnym počasí vytvořila v mym podpaždí velký svatební koláče tekutiny. I když je teda fakt, že za pět minut ta nutnost pominula a já byl zpocenej znova.
V krámě probíhalo zkoušení přes hadry. Teprve jako napodobenina hodně vyžranýho Adamity jsem usoudil, že dát svýho mocnáře do dutiny falešnýho chuje bude lepší nápad. Představa škrcení gumičkou mě nelákala. Mp3ka šla naštěstí omotat kolem popruhů. Jako chyba se ukázalo odmítnutí mazání v krámě, protože to bylo jako smočit ve skelný vatě. Naštěstí ona mazala i sebe. Po stisknutí falešnýho chuje, jsem svym vlastnim uvnitř skoro nic necejtil. Docela to bylo rajcovní.
Šla na záda a já nad ní. Po prvních zásunech a vykousnutí jsem měl co dělat, abych se nesmál. Strašně mi to celý přišlo vtipný. Tenhle typ externí soulože mě nejen takřka nevzrušoval, ale připadal mi strašně humornej. Přesně podle očekávání. Něco mi řikalo, abych přestal, ale já byl pevně rozhodnutej tuhle píčovinu dotáhnout do konce, protože mě najednou začala bavit. Postel z jysku teskně skučela, než mě napadlo změnit polohu. Zezadu. Vzadu jsem byl samozřejmě já, to jen tak pro všechny čtenáře tohohle příspěvku, co si doteď mysleli, že bych se snad chtěl nechat obtáhnout pomocí nasazovího chuje. Po třech minutách následoval dotaz, jestlí jí to něco dělá. Kdybych prej měl baterky a zapnul vibrace, tak by to možná i něco dělalo. Ani mně tohle nebavilo. Hračka za čtyři průměrný návštěvy hospody šla dolu.
69. Rád lížu, lížu dobře a užívám si to. Nepamatuju si, jak ona svojí činnost posledně zvládala, ale tentokrát fakt žádná sláva. Už k tomu chybělo jenom pustit rádio Frekvence 1, abych byl za impotenta. Zažil jsem už špatnej kouř, zažil i zuby, a i když tohle nebylo uplně tak hrozný, jako před lety od jedný nezkušený holky, dobrej pocit to teda taky nebyl. Napadlo mě k ní zajít za pár měsíců zas na návštěvu, ale obětovat o pár dní dřív nějaký stokorunačky a nechat si propíchnout jazyk, aby trpěla. Teprve zpětně mi došlo, jaký utrpení zažívala i tak, poněvadž moje tváře nepoznaly dva tejdny holení. Navzdory nepříznivě rozdanejm kartám, jsem jí ale dvakrát udělal, přičemž po první extázi navrhla klasiku, kterou já odmítl, jelikož jakmile si líznu, dá hodně práce mě přesvědčit k jinýmu druhu dovádění. Při druhym kole lízačky ležela v hodně krkolomný poloze, která se po internetu snad ani nedá popsat, a nehtama mě rejpla. Byla tak šikovná, že teď mě napadá, že jsem si měl radši nechat mnout falešnej chuj a neopotřebovávat svůj vlastní. Budiž to pro někoho inspirace k zakoupení. Bylo jí taktně naznačeno nechat ruce minimálně půl metru od apoštolskýho veličenstva a hlavu stejně tak. V týhle pozici doplatila na to, že mi lízání fakt jde. Nevšimla si totiž na konci druhýho dějstí, že já s pomocí svejch rukou už nemám minimálně deset minut teoreticky co dělat, přičemž špinim vedle srolovanýho prostěradla i tu část povlečení, která byla pod nim. Takže bych to viděl na spravedlivou remízu, i když ona si zřejmě užila víc. Pravda, na extáze vyhrála, ale jenže já si při první části zase bavil víc než ona.
,,Tys mi dal," řekla potom, co si lehla vedle mě.
Při cígu hned po opláchnutí obou druhů šlemu z těla mi vykládala, že chuj je určitě určenej k tomu, aby s nim ženská obtáhle chlapa, nikoliv tak, jak to vysvětlovala gayka v Erotic City. Jestli to měl bejt pokus o další experiment z mojí strany, tak neúspěšnej na celý hraniční čáře od Chebu až po Čiernou pri Piče. V odpovědi, během který jsem si roztíral po vogelovi dětskej olejíček, zjistila, že takovou věc v úmyslu určitě nemám. Vyslovila i myšlenku, že by to šlo uričtě vrátit, když mám pořád účet. Další omyl. Tenhle chuj byl koupenej jako vhodná součást montérek kolegy z minulý práce, pobitejch pyramidama a nášivkama. Chuj schopnej svítit ve tmě a pološeru se už od začátku, už dopoledne, kdy jsem vyrazil na nákup a průzkum bojem, byl totiž předurčenej k něčemu jinýmu. Totiž k tomu, bavit s nim návštěvníky a návštěvnice koncertů, jakož i vesnickejch zábav dobrovolnejch hasičů, přičemž při hudební produkci počkám, až začne hrát ňáká dobrá písnička. Jakmile pod pódiem začnou všichni pogovat, zapnu vibrování u svý nový roztomilý hračky a vlítnu tam se svym metrákem živý váhy mezi ně. Jestli mě za deset let návštěv koncertů srazili v pogu jenom dvakrát, tak v příštích deseti letech mě s připínákem nesrazí ani zbloudilej stokilovej řízek bez rovnováhy.

trefit se

Chceš-li se něčeho zbavit, půjč to někomu. Myslim, že hláška od věci neni, ale jak někomu vnutit svou věc? Některejch je na válení u popelnic pořád škoda, a tak se může jevit jako dobrej nápad na takzvanou poslední službu. Potřebuju se zbavit pánve, pročež si usmažim lososa na mlíce. Zbavování věcí vytvoří v okolí takovýho volnýho místa, abych si časem pořídil klavír. Následovat bude další problém. Jak ho dostat dovnitř přes šedesátky futra, když nemám sekeru? Ale já i tak pevně věřim, že ty ohrábla, co zateplujou protější barák, nebudou mít nic proti tomu, abych si postavil do devátýho patra lešení a s pomocí stěhováků donesl těžkou krávu na balkón. Dveře na balkóně jsou malý, ale otevření okna všechny potíže vyřeší. Už jste někdy stěhovali klavír? A hrál na klavír Jan Tleskač?

 

A pozor u přehrad a jezů. Nespadněte, protože byste pa byli mokří od brečení!

 

autoerotika královna všech souloží .... a vládkyně všech moří

Po spuštění vykopávky z roku 1997 šlo všechno až překvapivě dobře. Ian byl s to nosit jinou věc než koženou bundu, Tycho taky, Katja taky, přičemž velmi dobře házela a sejmula čokla plazmovym granátem. Dostali lepší hadry a i když překáželi, byli z nich super nosiči. Neocenitelní v kráteru. Rychle do Nekropole pro čip, ještě zpátky do Bratrstva krve, eh, chtěl jsem říct oceli :) Pár kšeftů v Hubu a zpátky přezbrojit. Stejně mi šlo od sedmé úrovně jenom o to, abych splnil úkoly, poněvadž párači představovali jenom zdroj expů. Jdu si takhle ke Gun Runnerum, že teda zlikvidujeme Járu Cimrmana, postavíme na nohy blades, vylepšíme kvéry, když v tom....oh du Scheisse! Stráž za mostem mrtvá, v okolí Nightkini s minigunny, no rychta! Prostřílim se přes Blades do Adyta, přičemž nekonečně zapínám a vypínám hru, která i padá, zabíjí mi čokla, což nesnášim, a tak postup trvá hodiny.

Už zapomínám na to, že se vrátim do Hubu a střelím Jain s Thorndykem slabou municí mezi nohy. Jdu k Následovníkům apokalypsy. V okolí sídla je plno fialovejch plášťů, což mi připomíná Ku-klux-klan. Load. Zpátky v Hubu. Rovnou do Pohřebiště, na nikoho nestřílet, chovat se tak nenápadně, jak jenom po zuby ozbrojená družina v energozbrojích a vestách z kevlaru doprovázená psem může bejt. Jdeme rovnou k Následovníkům.

,,Co tady chceš, móre?"

,,Jsem přítel."

,,Jo? Vážně?"

,,Pomohl jsem zlikvidovat Děti kat, eh, Následovníky."

,,Tak si promluv s Orfeusem."

Po rozmluvě s dalším pošahancem ve fialovym županu jižanskejch rasistů se já i družina octneme přímo před Masterem a máme na výběr mezi jointem a smrtí.
Load.

Z Hubu rovnou do katedrály za Morpheem. Poté, co první nightkin zkosí jednoho z pomocníků od Následovníků, postupujeme pomalu do podzemí, Jeremiah dostává zaslouženě plazmovkou do koulí, floateři a kentauři zase rány do hlav. Určitě to zvládneme, i když partičku radši nechám stranou. Bez vylepšený zbroje a bez vylepšený plazmovky to bude rychta. A pak na Military base. Snad mi černí rytíři, eh, chtěl jsem říct paladini, pomůžou. Příští hru budu hrát jinak.

Při hraní předělanýho Falloutu jsem si ho málem uvral, tak mě zaujal. V podstatě je to jako dřív a já si ani nevzpomenu na starosti všedního dne, nebo na to, že bych se mohl třeba najíst. S Falloutem vstávám, s Falloutem usnímám. A vedle mě usíná Katja, u nohou leží Dogmeat, vedle postele chrápe na karimatce Tycho a Ian si dává ještě šláftrunk.

Katja se pak náhle převalí zpátky na mě, pes na její místo a Tycho si instinktivně zacpe uši. Točí mi hlavou, štípe do ruky, škrábe a kouše na krku. Pokračování má charakter dobře zaběhnutýho stroje. Nemůžeme přestat a pokračujeme, i když se šlo spát pozdě. Když končíme, je ráno. Vstávám. Prostřeradlo může jít do pračky. Ale může tam jít i večer. Já totiž potřebuju jít zase hrát!

 

 

Smrt se vrátila!

Čau! Já jsem König, to znamená německy král. Nejspíš si mě pamatujete z blogu mrtvý miminka, kde jsme s Humusem, kONANem, Chujsteelem, McBrideem a ostatními trolili celý internet a dokázali mít návštěvnost blogu stovky lidí díky tomu, že na světě existují zoofilové a hledají na googlu výrazy jako například: sex s koněm, sex s krokodýlem, sex s pandou, usw (und so weiter - a tak dále).

Nyní se po dvou letech vracím z nacistického Německa. Já, můj kamarád Nguyen, jeho sestra tran, jež jsem mu osouložil, jsme žili v Braunschweigu v domě jeho rodičů. Nejprve jsem se doučil svářečem, když škola Zelený pruh v Praze uznala výsledky třetí opravné zkoušky v Braunschweigu, abych si následně udělal nástavbu společně s Nguyenem. Mimo jiné mne díky tomu už netitulujte pomocný svářeč, neboť nyní jsem už svářeč skutečný.
Na Nguyena neudělo velký dojem, že jsem se vyspal s jeho starší sestrou Tran. Sám jsem se mu totiž líbil. Na jednom večírku v berlínském squatu jsme se dokonce líbali. Dal mi na výběr. Buď mu ho vykouřim, nebo odjedu zpátky do Prostějova. Tak jsem si vybral ten Prostějov. Jsem z toho teď velmi smutný, protože už na učilišti po propadnutí byl Nguyen můj nejlepší kamarád. Jediný, s nímž jsem se bavil. Jediný, jenž vybral peněženku svých rodičů, když jsme neměli na špeka. Společně jsme i sprejovali a rozbíjeli odpadkové koše na autobusových zastávkách jako správní milovníci jizdy na skejtu.
Veškeré přátelství přerušil večer, kdy jsme si s Tran povídali o vaření. Učila mě bramborové placky a já k tomu chtěl přidat nějaké zelené listí, abych předvedl své kuchařské umění na příští narozeninové párty našeho spolužáka Janise. Už k tomu nedošlo. Tran vzala nějaké koření, po němž by měl mít člověk normálně lepší prokrvení údu. Potom ty placky snědla místo mě a koření vážně fungovalo, neboť se jí ztopořily bradavky. Skončili jsme v Nguyenově posteli a milovali se až do půlnoci. Ráno vstala a začala mi mnout varlata. Vzbudily mne Nguyenovy hrubé nadávky ve vietnamštině. Křičel na Tran, že můj penis patří jen jemu a ztropil histerickou scénu, po které chtěl svou sestru udeřit. Ta však chodila jako malá na karate, z čehož vyplývá, že svého mladšího bratra přemohla. Přitom o penis vůbec nešlo, jen mi masírovala varlata. Musím si to často opakovat, když mám špatnou náladu, abych neuvěřil té Nguyenově lži.
Příjezd zpátky na Moravu vítám. Alespoň ukáži těm namachrovaným hlupákům z vesnic v okolí Prostějova, že zatímco oni dřeli v továrnách na výrobu kaučuku a jiných nesmyslů, tak já si vydělal spoustu peněz a ještě si v Braunschweigu žil jako král. Nyní jsem se jako král vrátil. Také hodlám navštívit Prahu, abych se vysmál ženám z internátu, mistrům na učilišti, řediteli a učitelce češtiny, jež mne nechala propadnout ze čtení jen proto, že jsem nedodal čtyři domácí úkoly za třetí čtvrtletí.
A abych se ve volných chvílích a při čekání na křižovatce nenudil, beru si s sebou i svůj notebook, abych občas napsal něco na svůj nový blog. Ještě zkusím přemluvit ke spolupráci své bývalé kolegy. Ovšem pomocnou ruku přijmu i třeba od někoho nového. Takže pokud jste stejně free, cool a in jako já, pište. Určitě vytvoříme překrásný blog a já při čtení článků zapomenu na tu nešťastnou nehodu s Nguyenovou starší sestrou.
Stýská se mi akorát po jedné osobě. Vzpomínám na chvíle, kdy jsme jeli po autobahn (dálnici) do Hannoveru v mém vytuněném BMW (Bayerische Motor Werken AG) a z okna auta pozorovali poletující delfíny.
Mám Tě rád, Tran. A chybíš mi :( Ale slibuji, že budu silný.